close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Zelený koutek

Pár poznatků k předprázdninové Šumavě

5. července 2020 v 21:46 | Mal
- Šumava je nádherná za jakéhokoliv počasí


- mile mě překvapila relativní absence odpadků

- kempy byly zcela pusté

- vyděsilo mě, že se zdejší turistický model začíná těžce blížit tomu americkému. Z obřího parkoviště se vyhrnou davy lidí a míří nejkratší cestou k nejbližší zajímavosti. Udělaj si pár selfíček, zahulákají si, a zas nejkratší cestou zamíří zpátky. V momentě, kdy člověk odbočí z této nejkratší cesty a jde oklikou nebo zkrátka kamkoliv trošku dál, potká za celý den jen pár lidí. Pro mě jakožto toho člověka, co chodí dál, je to sice dobře, na druhou stranu mi to přijde líto - líto, že příroda se už i u nás stává jen položkou na Instagram. Na rozcestí k Tříjezerní slati jsem si připadala jako někde v obchoďáku, kde se davy lidí hrnuly za další super slevou - jen místo věcí tady konzumujem přírodu, ale úplně stejně povrchně, rychle k ní dojdem, rychle se u ní vyfotíme a rychle na ni zase zapomeneme. My honem zahnuli k Roklanskému potoku a v následujících hodinách potkali jen pár lidí a jeden bagr s nápisem hejtujícím Hnutí Duha, ale ten pocit smutku jsem nesetřásla dodnes.


- docela jsem zírala, jak se rozrostl vlčí bob

- deptaly mě v lese hulákající děti a ještě více jejich neméně hluční rodiče

- co se hospod týče, vegetarián si může vybrat jen mezi smaženým eidamem a smaženým hermelínem (ok, jednou jsem viděla i smaženej květák a borůvkové knedlíky) - vegan se nenají vůbec

Celkově jsem si Šumavu, kam jsem dosud zavítala jen jednou jako malá, skvěle užila (a samozřejmě už vám o ní chystám sérii foto-článků). Jediné, co mě opravdu mrzelo, byla ne-etiketa chození přírodou. Lidé, kteří lezli, kam neměli, a především lidé, kteří neurvale hulákali, jako by byli někde na hudebním fesťáku, a ne v lese. A to i třeba v místech, kde byly výslovné cedule "chovejte se tiše".

Užovky v Soběšických rybníčních aneb darwinismus v přímém přenosu

4. června 2020 v 13:28 | Mal
I kolem města lze občas narazit na kousky drsné přírody. Nám se poštěstilo potkat užovky, které křižovaly vody Soběšických rybníčků - a přišli jsme zrovna v době, kdy probíhalo krmení. Paradoxně jsme se původně vydali fotit žabky, jen abychom se dočkali (drastických!) pohledů na to, jak parádní užovky obojkové požírají bezbranné půlce. Příroda ve své syrové podstatě.

Každopádně jsem byla nadšená, protože užovky se mi ještě takto ve vodě vidět nepoštěstilo! A poprvé jsem potkala i rosničku, která statečně odolávala nájezdům svých plazích nepřátel. Fotky bohužel nejsou moc kvalitní (hadi byli zatraceně rychlí a můj objektiv moc krátký), ale - užovky!

Česko usychá. A údolí, kde vznikla česká hymna, je zatopené přehradou

26. května 2020 v 17:37 | Mal
Sucho. Přehrady. Témata, která z nějakého důvodu naše vláda spojuje do jedné rovnice. Jakkoli je osvěžující číst pro jednou i jiné zprávy než ty o koronaviru, zmocňuje se mě při jejich čtení podobná bezmoc. Ano, Česko zvolna usychá. Jako Brňák to vnímám obzvlášť silně - bledule kvetou o měsíc dřív, dubnová půda je vyprahlá jako v srpnu a sníh tu ležel možná tak tři dny za celou zimu. Střelická bažinka, kam chodívám pozorovat žáby, byla letos až na hlavní jezírko úplně vysušená.

Srdce mi krvácí, když ministerstvo zemědělství přijde s geniální nápadem postavit v Česku 31 přehrad, aby se vyřešil problém sucha. Protože sorry, soudruzi, ale přehradou se sucho fakt nevyřeší. A ne, neříkám, že přehrady jsou jen špatné. Jenže stavěním přehrad za těžké peníze (a za cenu zatopení nejen vesnic) se vláda snaží záplatovat symptomy, ne řešit problém. A proč? Protože Andy by nikdy nepřipustil, aby ne-jeho firma přišla o kus pole kvůli remízku nebo nedejbože tůni! Ne, Agrofert letos na jaře dokonce tiše vysušil mokřad na Břeclavsku. Protože who gives a fuck.

Co mě osobně nejvíc dostalo, bylo zjištění, že údolí, kde vznikaly verše české hymny, je dnes zatopené přehradou. Víte, takovej ten textík, kde voda hučí po lučinách... Dnes už hučí jenom po betonu Vodní nádrže Vrchlice.


(Střelická bažinka)

Skutečným řešením sucha je citlivá práce s krajinou. Komplexní, protože jakkoli se nám to může zdát nepohodlné, v přírodě spolu všechno souvisí. Takže potřebujeme živé lesy, které vodu vsáknou. Lesy, které se budou pěstovat podle správné druhové skladby pro ten který bioregion a ne podle toho, kdo na nich chce krátkodobě vydělat. Potřebujeme zemědělství, které nebude půdu ničit a rozkouskuje ji na menší políčka, které občas vypěstuje i nějakou protierozní plodinu a bude ochotné obětovat kus lánu pro travnatý pás. Potřebujeme víc stromů, vegetačních pásů a remízků.

A hlavně - potřebujeme malé vodní ekosystémy. Potřebujeme znovu zavodňovat mokřady a tůně, obnovovat rybníčky a jezírka a nebagrovat potoky. Toto je něco, do čeho by se vláda měla opřít. Přitom by nemusela sama ani hnout prstem - stačilo by vypsat inteligentní dotační program pro místní samosprávy, lesníky a zemědělce, a dostatečně je podpořit při lokálních řešeních.

Místo toho se do takových lokálních projektů pouští soukromníci a nadšenci, kterým není ukradené, jak to s naší krajinou dopadne. Nedávno jsem dělala rozhovor s ekologem Vojtěchem Šťastným, který sedm let urputně bojoval za revitalizaci Sedmihorských mokřadů. Sedm let. U Opavy zase vznikly Kozmické ptačí louky - nebo spíše se vrátily poté, co byla za komunismu nivní oblast odvodněná a přeoraná na pole. Teď se tam díky soukromé iniciativě Kamila Lisala zase vrátila voda a s ní i ptactvo a motýli.

Co tím chci říct? Že to jde - ale těžko. Jako laikům nám nezbývá, než podporovat na komunální úrovni politiky, kteří nestrkají hlavu do písku. A nedovolit, aby nám v Moravském krasu zanikly jedinečné jeskyně, protože někoho nahoře napadlo postavit u Holštejna přehradu. (Jako vážně?!)


(Černovický hájek, Brno)

Modřické žabky

9. května 2020 v 13:58 | Mal
Jaro je v plném proudu a žabky se vrátily do modřického biotopu. Letos jich přiskákalo neskutečně moc. Taky chodíte na jaře pozorovat žáby?

Jak cestování ničí přírodu a já ji ničím s ním

17. dubna 2020 v 11:55 | Mal
Miluji cestování nadevše. Miluji, když můžu objevit nějaké skryté místo a nasát jeho atmosféru. Ale začínám si uvědomovat, že v dnešní době to začíná být docela problém. Jak kvůli přímému, tak nepřímému ničení přírody. Občas, když píšu článek a vybírám fotky míst, o které se s vámi chci podělit, přemýšlím, zda je publikovat, nebo si je raději nechat pro sebe. Jeden blbý hashtag nebo sdílení dokáže v dnešní době zničit nádhernou přírodu, genius loci a případně i kulturu.

Delší verzi článku, kde jdu mnohem víc do hloubky, možno přečíst v angličtině TADY.

V Rakoveckém údolí už kvetou koberce bledulí

10. března 2020 v 13:39 | Mal
Na bledule do Rakoveckého údolí chodíváme každý rok. V největším rozkvětu bývají většinou až koncem března, ale když nám před domem odkvetly sněženky, bylo mi jasné, že letošní sezóna začne dřív. Omyl - když jsme došli na místo, zjistili jsme, že sezóna už dávno začala. Bledule jsou momentálně v plném květu, mezi nimi už roste i medvědí česnek, na Kameňáku se objevují chlupaté koniklece. A pak mi někdo tvrďte, že klima neblázní.


Koniklece na Kamenném vrchu s měsíčním zpožděním

5. května 2018 v 16:27 | Mal
Koniklecová louka na Kamenném vrchu v Brně z 30. března, to, že odvetla už před měsícem, prosím ignorujte (nestíhám). Také po roztátí sněhů vyrážíte fotit koniklece, šafrány, bledule a další jarní kvítky? Znáte nějakou zatím neprofláknutou lokalitu?

Lišák v brusinkách: Foto-ohlédnutí za rokem 2016

10. května 2017 v 21:17 | Mal
...aneb Co dělat, když se máte učit na zkoušky a zasekne se vám mozek. Nechci teď psát cestopisy, protože se bojím, že by stály za starou bačkoru. Protože příští týden už je zápočtovej týden a když zrovna neležím v učení, chladím tu přehřátou houbu v mé dutině lebeční, která mi má pomoct vystudovat vysokou školu. Takže na zbytek Rumunska si budete muset ještě chvilku počkat. Zírat na fotky však ještě zvládnu, takže přináším malé foto ohlédnutí. A vlastně jde o to, že vám chci ukázat hlavně toho lišáka, kterej mě prostě neskutečně nadchnul - už proto, že když bych na něj šla číhat do lesa, tak bych čekala třeba týden, než se mi podaří ulovit, ale tohle bylo jedno krásné a náhodné setkání.

1. Lišák v brusinkách - moje asi nejlepší loňská fotka divokého zvířete, kterou jsem vám chtěla ukázat v jednom cestopisu, ale ještě potrvá příliš dlouho, než se k němu dostanu. Sice to vypadá, že liška seděla jako socha, ale v reálu utíkala po stráni, na chviličku si sedla, mrkla na nás a zase začala prchat.

Lány bledulí kvetou v rakoveckém údolí

13. dubna 2017 v 8:43 | Mal
Bledule, sněženky, koniklce. Klasická triáda chráněných a ohrožených rostlin, za kterými se můžeme do přírody vydávat na jaře. My jsme vyrazili do rakoveckého údolí bledulí, které je proslulé svými koberci bílých květů a na rozdíl od některých profláklejších míst, jako je třeba Chlébské, by tu nemusela být hlava na hlavě. To se úplně nepotvrdilo, ale naštěstí začalo pršet, takže všichni rychle vzali roha.

Koniklecová louka: Glaciální relikt vedle sídliště

9. března 2017 v 15:10 | Mal
Koniklecová louka na Kamenném vrchu opět ožívá. Na dohled od paneláků a městského ruchu se nachází unikátní přírodní společenstvo, které nám tu zbylo z poslední doby ledové.

Brněnská žabí stehýnka aneb V modřickém biotopu to žije

22. února 2017 v 20:42 | Mal
Ten titulek neberte úplně vážně. Budeme se bavit o živých žábách, kterým se velice dobře daří v biotopu u Modřic.

Zelený koutek - střípky fotografií přírody a enviro článků

15. února 2017 v 9:49 | Mal
Asi je jasné, že tohle není článek o cestování. Krajinářská a dokumentační "cestovatelská" fotografie sice tvoří duši mé tvorby, ale i v té většině roku, kdy suším zadek v naší moravské vlasti, je mi líto nechat foťák válet doma na skříni. Jakožto notorický měšťák, co se v Brně narodil, žije, studuje a pravděpodobně i zemře, bohužel nemám tu výhodu, že bych si jen tak každé ráno vyběhla na kopec nebo do lesa a fotila krásy české přírody.

Čímž chci říct, že těch fotek /kvalitních, ať už přírody a zvířat nebo lidí či měst/ co by za něco stály, nemám zase tolik, a až do nynějška jsem si nemyslela, že by mělo smysl je publikovat. Ale pak jsem začala objevovat sice drobné, ale krásné ostrůvky přírody i tady v okolí naší betonové polovesnice (jo, kámoška z Ruska říkala, že na tak malým městě by u nich nejezdily ani šaliny) a rozhodla jsem se, že kromě cestování sem občas přihodím i nějakou drobnost z mých dalších fotografických počinů a zločinů.

Vítejte v rubrice Zelený koutek!

 
 

Reklama