Paříž

Paříž 3: Jak jsem v La Défense objevila panoptikum zrůd

25. října 2017 v 21:27 | Mal
Náš fotograficky nejzajímavější den začal rozchodem v moderní pařížské čtvrti La Défense u plastiky palce. Z blízka to šlo poznat, z dálky ne. U nás v Brně tomu taky říkáme orloj, že...

Paříž 2: Versailles. Za kterým keřem to dělal Napoleon?

4. října 2017 v 17:43 | Mal
A děti, jestlipak chcete vědět, za kterým keřem ve Versailles to dělal Napoleon? Touto větou a svým fanatickým úšklebkem si u nás průvodkyně podepsala ortel smrti. Jakkoli jsme tenkrát byli nafrnění (protože osmiletej gympl, nadřazená rasa, že jo), to už by nezvládl ani normální člověk. Ani nenormální. Naše průvodkyně v růžovém sáčku byla zkrátka přírodní anomálie, stvořená pro jediný účel - vysírat nás. A dařilo se jí to.

Paříž 1: Náměsíčně po dominantách Paříže

13. září 2017 v 14:44 | Mal
Po nočním přejezdu z Brna do Paříže se s námi nikdo nemazlil a celí rozespalí jsme byli vyhozeni z bezpečí autobusu do víru velkoměsta. Jako první nás čekal pohled na Lucemburský palác. Míru mé rozespalosti můžete vidět hned na první fotce - ani mě nenapadlo popojít ty tři kroky před židle. V podobném duchu se nesl zbytek dne, což nás všechny trochu mrzelo, protože zrovna první den byl našlapaný zajímavostmi, které bychom vyspaní určitě ocenili více.

Paříž: Čtyři dny architektonických skvostů a lidské džungle

9. září 2017 v 12:19 | Mal
Paříž - cestopis, který bych nevěřila, že někdy napíšu. Ale odhlasovali jste si ji v anketě a co bych to byla za soon-to-be novináře, kdybych aspoň trošku neposlouchala hlas lidu ;) Navíc, v Paříži jsme byli jenom čtyři dny, takže to bude docela rychlovka.

Než začnu, měla bych asi objasnit několik zásadních okolností:

Za prvé, v Paříži jsem byla v roce 2013, takže buďte shovívaví, pokud už si toho nebudu moc pamatovat. A taky je to město, a já města obecně moc nemusím, ale Paříž je Paříž. Byli jsme tam v době, kdy ještě neodřezali zámky z mostu zamilovaných, v době, kdy tam ještě nikdo nikoho nevraždil, a bylo tam moc krásně.

Za druhé, byl to náš poslední výlet s gymplákama, než jsme se rozprchli na všelijaké vysoké školy, takže vlastně ani tak nešlo o Paříž, jako o partu, a abychom si to spolu naposled co nejvíc užili. Proto předem varuji, že budete občas muset přetrpět nějaké ty naše akční fotky. Protože fotit se v Paříži, která nabízí nečekaně objevené možnosti (nejen tu klasiku před, pod a na Eifelce, co má každej), je pro kreativce jako my celkem bomba. A to bylo prosím v době, kdy tam ještě žádné atentáty nebyly.

No a za třetí - moje svoboda fotografa a vlastně i člověka dost utrpěla, takže u většiny fotek to zkrátka není ono. Protože jsme tam byli no-hádejte-s-kým. Jo, s cestovkou. S průvodkyní.

 
 

Reklama