Bosna a Montenegro

Bosna: Střelecká ukolébavka mezi minovými poli (den 1.)

18. prosince 2017 v 13:43 | Mal
Prásk! Zšeřelým údolím se ozve rána a po ní rychle následují tři další. Je to ostrý, štiplavý zvuk, který se nese otevřenou krajinou až nahoru k naší louce ve svahu. Toulavý pes, na kterého už jsem zapomněla, se hlasitě rozštěká kdesi v křoví jen pár metrů pod naším provizorním kempovištěm. Chvíli na sebe s M. hledíme. Střelba, nebo ohňostroj? No, bylo to celkem daleko. Víc starostí mi dělá ten pes. Když se z údolí ozve další salva a pes mlčí, vylézám ze stanu a jdu omrknout situaci. Zastaví mne pohled na záři stovky světel městečka Travnik, které leží v údolí hluboko pode mnou, když střelba ještě jednou pročísne příjemně chladný večerní vzduch. Pátrám na nebi, ale po ohňostroji ani památky. Bezva. Našli jsme louku, která by na rozdíl od okolních kopců údajně neměla být zaminovaná, a tak nám místní aspoň hrají střeleckou ukolébavku. Tomu se říká první noc v Bosně.

Balkán: Bosna a Montenegro

12. července 2017 v 0:25 | Mal
Myslela jsem, že budu stíhat, ale nestíhám, takže - ano, zase se tu nic neobjevuje, žádné nové články, nikomu neodepisuju, nikam nepřispívám, nereaguju komentáře - moc se omlouvám, jsem na Balkáně. Teď už finišujeme a jsem u wifi, ale když jsem v divočině, nechci, nepotřebuju se spojovat se světem.

Slibuju, že už brzo dokončím Rumunsko a začnu psát o našem novém dobrodružství a taky snad budu mít konečně čas přečíst všechny vaše články a zkrátka dohnat všechno, co jsem zameškala.

Nyní jen stručně - letos byl Balkán. Balkán, který se mne nakonec dotkl u srdce zcela neočekávaným způsobem, a to ručně vyrobenou dřevěnou tabulkou v NP Prokletí, která hlásala jednu stručnou, ale zato krásnou větu:

"Člověče, nezapomeň, příroda stvořila tebe, a ne ty ji."

Na naladění ještě posílám foto ochutnávku jezera Trnovačko. Brzy ahoj!

 
 

Reklama