Bosna a Montenegro

Bosna: Nádherný Štrbački Buk (den 9.)

8. srpna 2018 v 14:32 | Mal
Už nikdy neuvěřím internetu. Ten příspěvek na tripadvisoru psal asi nějakej zahořklej Chorvat. Protože ne, NE, SLYŠÍTE MĚ VŠICHNI? ŠTRBAČKI BUK NENÍ HEZČÍ Z CHORVATSKÉ STRANY. (Foto níže: Bosna).

Bosna: Vodopády Kravica a zákaz modlení u záchodů (den 8.)

2. srpna 2018 v 13:43 | Mal
K bosenským vodopádům Kravica přijíždíme v 9 ráno, ale na parkovišti už se přerážíme o dva autobusy asijských turistů a jedny rozverné Italy. I přes nepříjemné přelidnění jsou vodopády krásné - a díky poměrně chladnému počasí se v nich dokonce skoro nikdo nekoupe.

Černá Hora: Meandry na Skadarském jezeře a minové pole (den 7.)

18. června 2018 v 16:27 | Mal
Noc v kempu byla pohlazení na duši. Zkouším ještě navrhnout, zda se k Cijevně přeci jen nevrátíme, ale jediný pohled mého milého stačí, abych věděla, že si o tom můžu nechat leda zdát. Padá nám tím však další cíl cesty, kromě kaňonu jsme měli jít ještě na trek k jezerům směr Albánie. Místo toho se jdeme poflakovat kolem Skadarského jezera.

Černá Hora: Z ráje do pekla. Z hor do slumu. A pár slov o chudobě (den 6.)

11. června 2018 v 15:32 | Mal
V Černé Hoře existuje ráj koní - pohoří Komovi, které náhle vyrůstá ze zelených plání a připomíná sopečný kužel. Na Komech je krásně. Koně, krávy, ovce, všichni se tu volně pasou na zelených lukách a příležitostně blokují cestu turistům. Nic je netrápí. Možná jen příležitostný hmyz. V Černé Hoře ale existuje ještě další místo. Předměstí Podgorice. A tam se malé děti přehrabují v odpadcích.

Začali jsme na Komech. A nevěděli, co večer uvidíme.

Černá Hora: Prokleté hory a Sávino oko (den 6.)

12. dubna 2018 v 13:38 | Mal
Po nočním deštíku už je ráno zase úmorné vedro, které nás spolehlivě odrazuje od výšlapu po odlesněných svazích Volušnice. Radši míříme k jedné z nejkrásnějších bezedných tůní, jakou jsem kdy viděla. K Sávinu oku přijíždíme docela brzy dopoledne a tak jsme u tohoto neuvěřitelně modrého a průzračného vývěru úplně sami.

Černá Hora: Kaňon Tary a lopuchový prales v NP Biogradska Gora (den 5.)

14. března 2018 v 15:56 | Mal
Asi už jste si všimli, že balkánská výprava se nese ve znamení jezer a kaňonů, a ani dnešek nebude jiný. Míříme k mostu Durdjevica Tara, který se klene nad kaňonem divoké řeky Tary. Ráj raftařů ale nakonec vypadá líp na fotkách než v reálu. Parkujem auto za mostem a nevěřícně hledíme do mapy i GPS, jestli jsme se náhodou nespletli. Vypadá to, že ne.


Černá Hora: Policejní budíček, turisty obležený Durmitor, vyhlídka Čurevac a Černé jezero (den 4.)

27. února 2018 v 22:42 | Mal
Národní park Durmitor patří k nejnavštěvovanějším místům v Černé Hoře, a podle toho to tady taky vypadá. Když se u Černého jezera srážíme s pěti autobusy asijských turistů, chce se mi prchnout někam do hor. Jak už tomu naštěstí bývá, dámy v sukních a žabkách zavěšené na svých manželech s foťáky se selfie tyčemi svoji vyčerpávající kilometrovou túru od parkoviště k jezeru končí u první lavičky s výhledem na vodní hladinu. Jakmile tedy vkročíme na okružní trail kolem Černého jezera, jsme už zase sami.

Černá Hora: Nádrž Piva, květnaté louky před Durmitorem a jezero Vražje (den 3.)

6. února 2018 v 14:15 | Mal
Žádná ze čtyř bouřek přes nás nakonec nepřešla a tak jsme zdárně přežili noc v opuštěném horském sedle. Dnes nás čeká přejezdový den do Černé Hory k NP Durmitor, ale to neznamená, že bychom byli ochuzeni o nádherné výhledy. Sice nevím, kde Montenegro vzalo tu část "negro", ale "monte" je naprosto jasné. Máte-li potíže se zatáčkami, nejezděte sem bez kinedrylu.

Bosna: Haldy odpadků a krásné jezero Trnovačko (den 2.)

22. ledna 2018 v 16:16 | Mal
Po střelecké noci nám spánek není dopřán ani ráno, kdy se zhruba od pěti hodin údolím rozezní muslimské modlitby. Jitro nad bosenskými kopci má ale něco do sebe. Balíme saky paky a míříme k perle Bosny (technicky vzato Černé Hory), jezeru Trnovačko.

Bosna: Střelecká ukolébavka mezi minovými poli (den 1.)

18. prosince 2017 v 13:43 | Mal
Prásk! Zšeřelým údolím se ozve rána a po ní rychle následují tři další. Je to ostrý, štiplavý zvuk, který se nese otevřenou krajinou až nahoru k naší louce ve svahu. Toulavý pes, na kterého už jsem zapomněla, se hlasitě rozštěká kdesi v křoví jen pár metrů pod naším provizorním kempovištěm. Chvíli na sebe s M. hledíme. Střelba, nebo ohňostroj? No, bylo to celkem daleko. Víc starostí mi dělá ten pes. Když se z údolí ozve další salva a pes mlčí, vylézám ze stanu a jdu omrknout situaci. Zastaví mne pohled na záři stovky světel městečka Travnik, které leží v údolí hluboko pode mnou, když střelba ještě jednou pročísne příjemně chladný večerní vzduch. Pátrám na nebi, ale po ohňostroji ani památky. Bezva. Našli jsme louku, která by na rozdíl od okolních kopců údajně neměla být zaminovaná, a tak nám místní aspoň hrají střeleckou ukolébavku. Tomu se říká první noc v Bosně.

Balkán: Bosna a Montenegro

12. července 2017 v 0:25 | Mal
Myslela jsem, že budu stíhat, ale nestíhám, takže - ano, zase se tu nic neobjevuje, žádné nové články, nikomu neodepisuju, nikam nepřispívám, nereaguju komentáře - moc se omlouvám, jsem na Balkáně. Teď už finišujeme a jsem u wifi, ale když jsem v divočině, nechci, nepotřebuju se spojovat se světem.

Slibuju, že už brzo dokončím Rumunsko a začnu psát o našem novém dobrodružství a taky snad budu mít konečně čas přečíst všechny vaše články a zkrátka dohnat všechno, co jsem zameškala.

Nyní jen stručně - letos byl Balkán. Balkán, který se mne nakonec dotkl u srdce zcela neočekávaným způsobem, a to ručně vyrobenou dřevěnou tabulkou v NP Prokletí, která hlásala jednu stručnou, ale zato krásnou větu:

"Člověče, nezapomeň, příroda stvořila tebe, a ne ty ji."

Na naladění ještě posílám foto ochutnávku jezera Trnovačko. Brzy ahoj!

 
 

Reklama