Rumunsko - 7.den: Neviditelná čedičová hora, Fagaraš a padající chobotničky

21. dubna 2017 v 12:11 | Mal |  Rumunsko
Práskání bičem, bučení krav a otřásající se stan - s šokem se ráno budíme do apokalypsy. Chvilku nám trvá, než naše rozespalé mozky poberou, že to není konec světa, ale že tu jen nějaký šílený pasáček provádí krávy na pastvu přímo přes náš stan. Asi jsme mu usnuli v rajónu. Vylézt ven se odvážíme, až když se práskání bičem poněkud vzdálí. A tím náš den teprve začíná.



Vydáváme se po značkách čedičové hory, ale cestu nám blokuje obrovské stádo ovcí. Nebo my jemu? Čekáme, až ovečky přejdou a těšíme se na čedičovou horu sopečného původu.



Nacházíme první značku. A pak ještě druhou a třetí, a tím značení končí. Tak půlhodinku se prodíráme lesem, ale pak se otáčíme, abychom se mohli vrátit dřív, než se tu ztratíme. Jelikož jsme v Rumunsku, asi by nás už nemělo překvapovat, že ta hora tu zkrátka nikde není. Nejblíž, co se široko daleko podobalo čediči, byl tento temný koutek.


No nic, míříme na Fagaraš! Obrovské, nejspíš neznámější rumunské pohoří. Mají tu jakýsi vodopádek, ale ten nás moc nebere; mnohem zajímavější jsou "padající chobotničky".



Jelikož jsem nebyla schopná najít žádný jednodenní trek, děláme si těžce pecivální projížďku Transfagarašskou magistrálou. Nahoře je taková kosa, že mi to ve výsledku vlastně ani nevadí.



A výhled na autodráhu pod námi:






Odpoledne se ještě vydáváme hledat Rapa Rosie - má to být úžasná hříčka přírody, rudo-oranžová pískovcová stěna někde u vesnice S-cosi. Vede sem téměř dálnice a rudou stěnu, která i z dálky vypadá fantasticky, vidíme už z auta, jenže nebylo by to Rumunsko, aby nenastal problém. K té stěně totiž nevede žádná silnice. Z dálnice se dá sjet do toho městečka S., ale - je to k nevíře - NENÍ TU ANI JEDEN MOST přes řeku, která nás od Rapa Rosie odděluje. Zkoušíme to tedy jinudy, shora, ale jen marně bloudíme rozbitými i soukromými rumunskými silničkami, než nás vyženou místní psíci. Tudy to taky nepůjde. Z dálnice se tam sjet nedá, protože se vedle něco staví a celou oblast odděluje pletivový plot. Nakonec to vzdáváme - jsem vytočená na nejvyšší stupeň, prostě Rapa Rosie vidíme, máme na dosah, ale nemůžem se k ní dostat! - a kempíme v lukách...


Omlouvám se za třítýdenní prodlevu, píšu teď každý týden články do školy a ve spojení s dalšími úkoly už mi nějak nezbývá kapacita na psaní. Další cestovní den by měl být zajímavější a fotky lepší, tak snad jej napíšu trochu rychleji.
 


Anketa

Jaký cestopis mám napsat příště?

Švédsko 23.5% (20)
Finsko 14.1% (12)
Španělsko 14.1% (12)
Slovinsko (Triglav) 5.9% (5)
Itálie (Dolomity) 10.6% (9)
Tatry (Roháče) 5.9% (5)
Paříž 25.9% (22)

Komentáře

1 M. M. | E-mail | Web | 21. dubna 2017 v 16:30 | Reagovat

Ta silnice je šílená! Vážně k tomu sedí název autodráha. Poslední fotka se mi moc líbí! Připomíná mi Kraj z Pána prstenů! ;D

2 Mal Mal | Web | 21. dubna 2017 v 20:31 | Reagovat

[1]: Šílená jo, ale na rumunské poměry kupodivu v docela dobrém stavu :D Kraj, to mě nenapadlo :) Až se konečně dostanu na Nový Zéland, tak nafotím ten opravdový.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama