close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Norsko - 15.den: Ostrov Senja a samota u jezera Andervatnet

9. února 2017 v 16:08 | Mal |  Norsko
Naše poslední kroky Skandinávií vedou na Senju, ostrov ležící daleko na severu Norska. Člověk by myslel, že tady na konci světa budou lišky dávat dobrou noc, ale ve Finnsnes to žije, ve městě dokonce stojíme v koloně (snad jediné za celou dovolenou). Senja má plus, že se na ni dá dojet normálně po mostě, takže se nemusíme nikam přeplavovat trajektem.




Hledáme začátek treku k jezeru Andervatnet v národním parku Anderdalen. U silnice je menší parkoviště a naproti kemp, takže se to naštěstí nedá minout. Tento parádní trek vám můžu doporučit hned z několika důvodů:

1. Délka. Cesta k Andervatnetu je na první pohled pohodový, zhruba 13km dlouhý výlet tam a zpátky, který však ve výsledku klidně spolkne celý den, protože jednak vás bude dost zpomalovat občas obtížný, buď podmáčený nebo naopak kamenitý terén, a za druhé strávíte značnou část dne kocháním se okolní krajinou, které vyvrcholí v momentě, kdy si sednete v cíli cesty na balvan u jezera a budete rozjímat nad nicotou lidského bytí.




2. Mokřady. Trek vede nádhernou severskou krajinou plnou bažin, rašelinišť a drobných jezer, kterou doplňují výhledy na okolní hory, provázející vás celou cestu. Pokud se vám líbilo na Šumavě, tady to budete milovat. Pravdou ale je, že dřevěné chodníčky vedly pouze v některých úsecích, občas byly už dost poničené. Chůze po nich byla vždy nejodpočinkovější částí treku, protože jinak jsme často museli hledat tu nejméně rozbahněnou pěšinku nebo se brodit borůvčím v lese.




3. Focení. K dispozici je nádherná krajina a chodníčky, z nichž nebudete po pár minutách klečení odcházet s mokrými koleny. Jen bacha na rovnováhu - zjistila jsem, že když si tak chvíli dřepíte na kládě nad vodní hladinou s foťákem vraženým do oka a pak se zvednete, je to trochu dezorientující. Jezírka byla sice lákavá, ale skončit bych v nich nechtěla.



4. Liduprázdno. Pravdou je, že na výlet jsme vycházeli docela pozdě odpoledne, ale jelikož se zde v létě nestmívá, je to celkem jedno. Po cestě jsme potkali pouze několik turistů v protisměru, kteří se od jezera nejspíše vraceli, ale také skupinku turistů, která zakotvila na prvním stanovišti (po asi třech kilometrech si můžete odpočinout na dřevěném odpočívadle v kapradí) a dál už nešla. Při v podstatě jediném šplhání na trase jsme potkali mladou dvojici, která nám okouzleně sdělila: "It´s beautiful. The hut is amazing." Další tři-čtyři kilometry jsem dumala, proč mi slečna s takovým zaujetím vypráví o chatě, když má kolem sebe bombastickou divokou přírodu. Ale pak jsme došli do cíle a pochopili jsme.



5. Chata u jezera Andervatnet totiž nemá chybu. Je plně vybavená, nová, čisťounká, a samozřejmě free.



5. Jezero Andervatnet. Počasí se nad námi smilovalo a zrovna zde, v srdci hor, se konečně projasnila obloha a dala tak vyniknout kontrastu nebeské modře a oranžových rašelinišť. Nejkrásnější na tom všem ale bylo, že jsme tu byli skutečně úplně sami. Od zmiňovaného odpočívadla v půlce trasy jsme už nepotkali jediného člověka - a na zpáteční cestě také ne. U jezera jsme strávili několik hodin a užívali si božský klid. Takhle samota ve mně vždy vyvolává hrozně zvláštní, osvobozující pocit titěrného, nedůležitého človíčka, který stojí v srdci ještě docela divoké, nezničené krajiny...


Pohled na chatu od jezera.



6. U chaty je samozřejmě i ohniště a dřevník, vedle stůl na občerstvení. Velké díky lidem, kteří si dali čas a práci a postavili to tu, dovlekli sem materiál tou rozblácenou, nelehkou cestou. Jste machři.


7. A famózní kadibudka zásobovaná toaletním papírem.


Pohled na jezero od chaty.




Na Senji naše cesta Norskem končí. Trek k Andervatnetu vám můžu vřele doporučit, stejně jako putování celým Norskem. Má sice svoje mouchy, ale najdete tu jedny z posledních kousíčků člověkem téměř netknuté evropské přírody, o které si u nás můžeme nechat jenom zdát.
 


Anketa

Jaký cestopis mám napsat příště?

Švédsko 26% (56)
Finsko 17.2% (37)
Španělsko 12.1% (26)
Slovinsko (Triglav) 8.8% (19)
Itálie (Dolomity) 9.8% (21)
Tatry (Roháče) 9.3% (20)
Paříž 16.7% (36)

Komentáře

1 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 9. února 2017 v 17:04 | Reagovat

Ta chatička je kouzelná!:)

2 M. M. | E-mail | Web | 9. února 2017 v 18:06 | Reagovat

Ty lávky mi připomínají černohorská rašeliniště, ale jsou teda o dost užší. Asi bych se vážně bál, že tu rovnováhu ztratím.
Docela mě překvapilo, že je chatka free. Když píšeš, že byla "samozřejmě free", znamená to, že je to obvyklé?

3 VioletWhales VioletWhales | Web | 9. února 2017 v 20:15 | Reagovat

Nádherné fotky, děkuji za sdílení. ;-)

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 9. února 2017 v 20:52 | Reagovat

To je nádhera! S přítelem máme radši cestování po městech než objevování přírody, ale sem bych se podívala tuze ráda. Díky za překrásné fotky. :)

5 Mal Mal | Web | 9. února 2017 v 22:52 | Reagovat

[2]: Napsala jsem to tak, abych zdůraznila ten norský vysoký standard - země je to sice všeobecně drahá, ale co se týče vybavenosti pro veřejnost, nemá to chybu, prakticky všechno je zadarmo. Jednou jsme narazili i na free sprchu na benzínce, a pokud by někdo v Norsku měl platit za použití (téměř bez výjimky čistých) sociálek, klepal by si na čelo. (Stejně tak mě nikdy nepřestaly udivovat jejich dvojité kadibudky - jedna normální, jedna bezbariérová).
S těmito chatkami je to podobné, takto v divočině jsou většinou zdarma a pokud už člověk náhodou narazí na placenou, je to udělané tak, že na stěně visí kasička s "ceníkem", ale v podstatě je to dobrovolné vstupné. Možná na obydlenějším jihu by se mohlo platit, ale nevím to jistě. Na severu se zkrátka spoléhá na lidskou slušnost a je krásné vidět, že to vážně funguje. Na dveřích této chatky akorát visela prosba, aby si po sobě turisté uklidili a nasbírali suché dřevo, pokud dělali táborák. U nás něco nepředstavitelného - ale to je samozřejmě dáno i rozlohou země a hustotou obyvatelstva.

Stojí černohorská rašeliniště za vidění? Zahanbeně přiznávám, že jsem tam nikdy nebyla. Nad tou vodou to bylo občas dost nepříjemné balancování ;-)

6 M. M. | E-mail | Web | 11. února 2017 v 9:05 | Reagovat

Jelikož jsem se narodil v Podkrkonoší, tak jsem tam byl už hodněkrát a miluji to tam. Určitě to stojí za návštěvu. Možná menší než norská rašeliniště, ale můžeš si to vynahradit túrou po horách :)

7 alpos alpos | Web | 12. února 2017 v 19:40 | Reagovat

pěkné! Norsko je moc zajímavé. Ale cožpak tam teď není sníh? Šťastnou cestu.
A.

8 Helena Helena | Web | 13. října 2019 v 7:30 | Reagovat

Moc pěkné fotky. Přiznám se, že ač se  mi ta krajina líbí, asi bych tam nejela. Na mě je tam moc velká zima. Já jedu radši k moři, kde se pořádně ohřejeme. Letos jsme ale jeli na dovolenou po ČR a i tak jsme si to užili. Byli jsme u Máchova jezera a tak nás to tam nadchlo, že jsme se rozhodli, že bychom chtěli vlastní chatu, kam bychom mohli jezdit. Chata u jezera by byla dokonalým místem pro odpočinek. Hned, jak jsme z dovolené přijeli, tak jsem začali zjišťovat co a jak a hrozně se mi líbí tato chatička http://atelierhorky.cz/detail/4 , která by vůbec nenarušila okolní přírodu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama