Únor 2017

Rumunsko - 2.den: Krojovaní domorodci, první nádech přírody a marné hledání kláštera

27. února 2017 v 16:03 | Mal |  Rumunsko
Ještě dnešní den musím bohužel nazvat přejezdovým, ale zítra už se konečně dostaneme do přírody. Budíček nám v 5 ráno připravili místní, když hnali krávy po prašné cestě hned vedle za hradbou keříků někam na pastvu. Naštěstí jsme byli dostatečně obezřetní a nepostavili si stan na cestě, ale v poli. Pořád kolem nás létá nějaký hmyz. Bzučí každej druhej keř. Štěkají psi. Začínám si uvědomovat, jak jsem zmlsaná tichou Skandinávií, kde na vás útočí pouze komáři, a to jen na některých místech a v některých měsících.

Je 9.6.2014, pondělí, takže by člověk očekával, že aspoň určitá část Rumunů bude v práci, ale na každém nároží vlají vlajky, zametají se ulice, chlapi jsou oděni ve staletých oblecích a ženy v krojích jako při nějakých hodech a samozřejmě - všichni pochodují po silnici, po které se (marně) snažíme projet. Pokud jsem si až doposud naivně myslela, že ještě dneska stihneme túru na 12 Apostoli, mé ideje se definitivně rozplývají. U některých pochybněji vyhlížejících domorodců si nejsme jistí, zda nás stopují nebo žebrají, co já vím - ale po silnicích chodí všichni, mladí, staří, krávy, děti. A hlavně ty krávy. I když oproti Gruzii je to piánko, v Rumunsku jsou totiž krávy vychované, ani nezabučí a jdou spořádaně po krajnici. Na rozdíl od oněch oháknutých domorodců.


Brněnská žabí stehýnka aneb V modřickém biotopu to žije

22. února 2017 v 20:42 | Mal |  Zelený koutek
Ten titulek neberte úplně vážně. Budeme se bavit o živých žábách, kterým se velice dobře daří v biotopu u Modřic.


Rumunsko - 1.den: Přejezd Maďarska a nocování v polích

18. února 2017 v 16:40 | Mal |  Rumunsko
Vím, že jsem slibovala, že hned po Norsku vám představím Švédsko, ale přijde mi, že té zimy bylo prozatím dost. Skandinávii sice miluju, příroda nádherná, u fotek se pokocháte, ale trochu tomu chybí šmrnc, nějaká skutečně bizarní dobrodružství a zážitky. Na chvilku si tedy dovolím opustit chladný sever a provedu vás naší skromnou výpravou do Rumunska; výpravou, která měla být po celém Balkánu, ale krásy Rumunska nás nakonec zdržely natolik, že jsme ho samotné ani nestihli.

A co nás vlastně čeká?

Highlighty této dovolené bych shrnula asi takto: bahenní sopky, dvoudenní hledání Rapa Rosie, boží kaňony, boží kaňony podruhé, 50 (nekecám! 50) čápů na jednom lesíku, ledové jeskyně, spousta marných hledání, hrozné silnice, žádné silnice, signalizace z ping-pongových pálek, milí Rumuni (pokud nejsou za volantem), divocí psi, šílení Maďaři, všude krávy (příprava na Gruzii), čápi, pasáčci, nepracující posedávající na lavičce před svým domem a celkově zkrátka výlet do minulého století, kam občas někdo proskočil se strojem času a způsobil kulturní šok.

Předesílám, že co se týče fotek, tentokrát to taková hitparáda nebude, fotila jsem ještě na starý foťák. První dva dny byly navíc přejezdové, takže fotky mám víceméně jen z auta, ale snad vás pomalejší rozjezd neodradí - třetí den už začne pořádné šílené Rumunsko :)

Vyráželi jsme zhruba v půli června, normálně z Brna přes Slovensko a Maďarsko. Na hranicích s Maďarskem jsme potkali tohoto žebrajícího chlapečka. Daj kolega, daj moneta. A dokonce nám nabízel i tu věc, co pil z kelímku, ale zdvořile jsme odmítli ;)


Zelený koutek - střípky fotografií přírody a enviro článků

15. února 2017 v 9:49 | Mal |  Zelený koutek
Asi je jasné, že tohle není článek o cestování. Krajinářská a dokumentační "cestovatelská" fotografie sice tvoří duši mé tvorby, ale i v té většině roku, kdy suším zadek v naší moravské vlasti, je mi líto nechat foťák válet doma na skříni. Jakožto notorický měšťák, co se v Brně narodil, žije, studuje a pravděpodobně i zemře, bohužel nemám tu výhodu, že bych si jen tak každé ráno vyběhla na kopec nebo do lesa a fotila krásy české přírody.

Čímž chci říct, že těch fotek /kvalitních, ať už přírody a zvířat nebo lidí či měst/ co by za něco stály, nemám zase tolik, a až do nynějška jsem si nemyslela, že by mělo smysl je publikovat. Ale pak jsem začala objevovat sice drobné, ale krásné ostrůvky přírody i tady v okolí naší betonové polovesnice (jo, kámoška z Ruska říkala, že na tak malým městě by u nich nejezdily ani šaliny) a rozhodla jsem se, že kromě cestování sem občas přihodím i nějakou drobnost z mých dalších fotografických počinů a zločinů.

Vítejte v rubrice Zelený koutek!


Norsko - 15.den: Ostrov Senja a samota u jezera Andervatnet

9. února 2017 v 16:08 | Mal |  Norsko
Naše poslední kroky Skandinávií vedou na Senju, ostrov ležící daleko na severu Norska. Člověk by myslel, že tady na konci světa budou lišky dávat dobrou noc, ale ve Finnsnes to žije, ve městě dokonce stojíme v koloně (snad jediné za celou dovolenou). Senja má plus, že se na ni dá dojet normálně po mostě, takže se nemusíme nikam přeplavovat trajektem.