Island - 8.den: Vodopád Aldeyjarfoss, okolí jezera Mývatn (pseudokrátery, zatopená termální jeskyně Grjotagja, geotermální pole Námafjall, obří kráter Hverfjall, Hofdi) zatopený kráter Víti a vodopád Dettifoss

1. května 2016 v 15:57 | Mal |  Island
Ráno zase chrápeme - na trávě se spalo krásně. Jen co vylezeme ze stanu, jako na povel se znovu objevují protivné mušky od řeky a útočí na nás. Po snídani vyrážíme k vodopádu Aldeyjarfoss. Mušky s námi. Podaři se nám je setřást až u vodopádu, kde jsme úplně sami. Trek zabere i s focením slabou půlhodinku. Cesta je značená dřevěnými kolíky, které se ovšem v lávovém poli ztrácejí, a tak chviličku nevíme kudy kam. Proti proudu řeky nakonec vede cestička. Po překonání kopečku se nám naskýtá pohled na vodopád a je nám jasné, že jsme tu opravdu z té "špatné" strany. Kupodivu to ale nevadí. Když porovnávám fotky z internetu z pravého břehu, tak je vidět, že ten náš výhled je kupodivu lepší a vodopád o dost větší, než jsme vlastně čekali.




Na druhé straně nám nevědomky neznámý turista poskytl živé měřítko pro porovnání velikosti.


Kolem poledne se vracíme k autu a jedeme dál. Původně jsme mysleli, že okolí Mývatnu budeme prozkoumávat aspoň dva dny, ale počasí je na houby, takže nakonec není třeba spěchat. U benzínky Michal ocákne auto od toho nejhoršího bahna a mě při té příležitosti omylem taky. Super.

První zastávkou u Mývatnu jsou pseudokrátery Skútustadagígar. Jdeme jen krátký okruh, moc nás neoslovily. Možná, kdyby bylo modré nebe...


Hofdi, druhá zastávka. Opět nás sužuje stejný problém - počasí. Obecně platí, že na severu Islandu je jiné mikroklima než na jihu; sever je chladnější a deštivější. Přesto jsme doufali, že tu zažijeme aspoň jeden slunečný den. Marně.


Lávové pole Dimmuborgir (Temné Hrady) nemám ani na fotce. Na obřím parkovišti se mačkají desítky aut, lidé se hrnou do lávového pole. Za ten týden už jsme jich viděli i prošli opravdu dost, takže Church z lávy si bez výčitek necháme ujít. Kdo by to byl čekal, že já, vulkano-nadšenec, budu po týdnu na Islandu otráveně mávat rukou nad lávovým polem...


Jako další vidíme ze silnice obří kráter Hverfjall. Jelikož máme najednou spoustu času, rozhodujeme se, že vylezeme nahoru. Mraky leží úděsně nízko, a tak asi nic moc neuvidíme (Hverfjall se tyčí v těsné blízkosti jezera Mývatn), ale zajímá nás, jak to vypadá zevnitř v kráteru. Jako na měsíci.



Další atrakce je trochu zklamáním. Jeskyni Grjótagju obsadila banda turistů a ač je to zakázané, koupou se v ní. Zbytek zablokoval přístup do jeskyně a fotí si je. Že bych se k nim narvala i se stativem je absurdní myšlenka. Jdeme se tedy projít aspoň kolem pukliny nad jeskyní.


Čím víc se blížíme Krafle, tím víc se kolem cest objevují stoupající sloupce kouře. Jsme na horké půdě :)



Po malém nákupu se jdeme projít geotermálním polem Námafjall. Země různě probublává a pouští výpary. Extra voňavé výpary.







Od Námafjallu se přesouváme ke kráteru Víti. Chtěli jsme podniknout i výšlap na Kraflu, ale počasí to moc neumožňuje, je čím dál hůř. Taky už se začínáme poohlížet po nějakém místečku na stan, ale kde není podmáčený jíl, tam uchází horká pára.



Po cestě zpátky stavíme ještě u sprchy. Jen si tak teče sama od sebe vedle silnice. A je samozřejmě teplá.


Z hlavní silnice odbočujeme směrem k Dettifossu. Už bychom rádi zakempili, ale pořád není kde. Nakonec se dostáváme až k vodopádu, a když už tam jsme, tak se k němu jdeme projít. Tohle obří údolí vymlela ledovcová řeka Jökulsá á Fjöllum, přičemž její delta v Ásbyrgi vznikla po bleskových záplavách způsobených výbuchem sopky pod Vatnajökullem, která rozpustila část ledovce.




Po prohlídce Dettifossu se vracíme kousek zpátky a stavíme si stan za hromadou štěrku. Dneska už to na lepší ubytování holt nevypadá.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama