Island - 11.den: Soutěska Fjadrárgljúfur, čedičová pláž Reynisfjara, vodopády Skógafoss a Seljalandsfoss a vrak letadla

4. května 2016 v 16:18 | Mal |  Island
Dnes nás čeká výzva - najít vrak letadla na islandské pláži. Souřadnice jsme si sice před odletem vygooglili, ale nikoho už nenapadlo je uložit do mobilu, takže zůstaly doma v šuplíku. I počasí si s námi hraje; ještě to nevíme, ale dnes se na nás vystřídají všechny ony věhlasné "ukázky" počasí. Nad ránem je to ještě v pohodě, ale při cestě k soutěsce Fjadrárgljúfur už zase poprchává a mraky se válejí nízko nad zemí. K soutěsce musíme z R1 odbočit na "efkovou" silnici; jestli se sem chcete vydat, žádné strachy, tuhle část zvládnete i s obyčejným osobákem a navíc je to úplně minimální zajížďka.






"Mild climate" u Víku: když vystupujeme z auta, vítr nám málem utrhuje dveře.


Na pláž i přes déšť a šílené poryvy ledového větru proudí slušné množství turistů.





A je to tady, papuchalk! K našemu velkému zklamání jediný za celou dovolenou.



Vzadu v mlze se skrývá skalní brána Dýrholaey. Původně jsme tam plánovali jít, ale v tomhle počasí to nemá smysl.


Radši tedy přejíždíme k vraku letadla. V plotě kolem R1 se najednou objevuje nevýrazná branka vyznačená dvěma kolíky a nám nejdřív nedochází, že už je to ono. Trefujeme ji napodruhé. Máme štěstí; od letadla zrovna odjíždějí auta, a tak jsme tam úplně sami (na Islandu velmi nebývalý jev).





Od vraku míříme k vodopádu Skógafoss. Tady se na malou chviličku objevuje kousíček modré oblohy, ale vzápětí je zase pryč. Takto to vypadá, když se vám podaří nacpat před všechny remcající turisty:


A takováhle už je realita. I přesto je Skógafoss jeden z nejkrásnějších vodopádů Islandu.


Po skromném obědě pokračujeme dál po jižním pobřeží. Posledním dnešním cílem je Seljalandsfoss, vodopád, který se dá obejít zezadu. Prší, takže nám vůbec nevadí, jak nás kropí vodní tříšť při obcházení vodopádu.


Oproti jiným islandským vodopádům může působit poněkud nepatrně, ale v levé dolní části fotky si povšimněte drobných lidských postaviček.






Jelikož máme do večera ještě trochu času a na pobřeží není moc kde stanovat, přesouváme se do vnitrozemí na dohled od sopky Hekly. Na výšlap se nechystáme; z většiny je stejně celá ponořená v mracích. Stan stavíme kus od opuštěné chaty vedle pěkně studené řeky, ve které se další den i opláchneme.





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama