Paříž 3: Jak jsem v La Défense objevila panoptikum zrůd

25. října 2017 v 21:27 | Mal |  Paříž
Náš fotograficky nejzajímavější den začal rozchodem v moderní pařížské čtvrti La Défense u plastiky palce. Z blízka to šlo poznat, z dálky ne. U nás v Brně tomu taky říkáme orloj, že...

 

Paříž 2: Versailles. Za kterým keřem to dělal Napoleon?

4. října 2017 v 17:43 | Mal |  Paříž
A děti, jestlipak chcete vědět, za kterým keřem ve Versailles to dělal Napoleon? Touto větou a svým fanatickým úšklebkem si u nás průvodkyně podepsala ortel smrti. Jakkoli jsme tenkrát byli nafrnění (protože osmiletej gympl, nadřazená rasa, že jo), to už by nezvládl ani normální člověk. Ani nenormální. Naše průvodkyně v růžovém sáčku byla zkrátka přírodní anomálie, stvořená pro jediný účel - vysírat nás. A dařilo se jí to.


Paříž 1: Náměsíčně po dominantách Paříže

13. září 2017 v 14:44 | Mal |  Paříž
Po nočním přejezdu z Brna do Paříže se s námi nikdo nemazlil a celí rozespalí jsme byli vyhozeni z bezpečí autobusu do víru velkoměsta. Jako první nás čekal pohled na Lucemburský palác. Míru mé rozespalosti můžete vidět hned na první fotce - ani mě nenapadlo popojít ty tři kroky před židle. V podobném duchu se nesl zbytek dne, což nás všechny trochu mrzelo, protože zrovna první den byl našlapaný zajímavostmi, které bychom vyspaní určitě ocenili více.

 


Paříž: Čtyři dny architektonických skvostů a lidské džungle

9. září 2017 v 12:19 | Mal |  Paříž
Paříž - cestopis, který bych nevěřila, že někdy napíšu. Ale odhlasovali jste si ji v anketě a co bych to byla za soon-to-be novináře, kdybych aspoň trošku neposlouchala hlas lidu ;) Navíc, v Paříži jsme byli jenom čtyři dny, takže to bude docela rychlovka.

Než začnu, měla bych asi objasnit několik zásadních okolností:

Za prvé, v Paříži jsem byla v roce 2013, takže buďte shovívaví, pokud už si toho nebudu moc pamatovat. A taky je to město, a já města obecně moc nemusím, ale Paříž je Paříž. Byli jsme tam v době, kdy ještě neodřezali zámky z mostu zamilovaných, v době, kdy tam ještě nikdo nikoho nevraždil, a bylo tam moc krásně.

Za druhé, byl to náš poslední výlet s gymplákama, než jsme se rozprchli na všelijaké vysoké školy, takže vlastně ani tak nešlo o Paříž, jako o partu, a abychom si to spolu naposled co nejvíc užili. Proto předem varuji, že budete občas muset přetrpět nějaké ty naše akční fotky. Protože fotit se v Paříži, která nabízí nečekaně objevené možnosti (nejen tu klasiku před, pod a na Eifelce, co má každej), je pro kreativce jako my celkem bomba. A to bylo prosím v době, kdy tam ještě žádné atentáty nebyly.

No a za třetí - moje svoboda fotografa a vlastně i člověka dost utrpěla, takže u většiny fotek to zkrátka není ono. Protože jsme tam byli no-hádejte-s-kým. Jo, s cestovkou. S průvodkyní.


Alpy: Magické jezero Sorapis

28. srpna 2017 v 14:20 | Mal |  Alpské treky
V Alpách narazíte na spoustu nádherných horských jezer, ale troufám si říct, že jezero Sorapis je jedno z nejpůsobivějších. V tyrkysové barvě kanadských jezer z Banffu, schované v kotlině pod štíty skupiny Sorapis, dostatečně vysoko a daleko na to, abyste se u něj nepřeráželi o davy pseudoturistů v balerínách, ale pouze o ty, kteří si sem poctivě došli, vám Sorapis vyrazí dech.


Alpy: Vyhlídková túra na Monte Nuvolau

22. srpna 2017 v 9:42 | Mal |  Alpské treky
Ačkoli Monte Nuvolau není sám o sobě kdovíjaký kopec, pohled z vrcholu i prakticky celá cesta na něj nabízí překrásné výhledy - z jedné strany na Tofany a údolí kolem Falzarega, ze strany druhé pak na masívy Marmolady, Crody da Lago, Selly a další horské skupiny.

(Vlevo špička Monte Nuvolau s horskou chatou)

Alpy: Variace jednodenních treků

15. srpna 2017 v 12:10 | Mal |  Alpské treky
Do Alp jsem poprvé zavítala, když mi bylo patnáct a naprosto mě uchvátily. Dá se říct, že to byl v podstatě startér mého cestování - do té doby jsem byla totiž maximálně tak u moře. A v Londýně, ale víte, jak já to mám s městy... zkrátka to není ono. Takže Dolomity byly moje první horalské dobrodružství a na první pohled jsem se do nich zamilovala.

Tato série článků bude pojatá trochu jinak než obvykle; nebudu psát kontinuální cestopis, ale kouskovitě vám popíšu své oblíbené jednodenní treky, některé více náročné, některé méně. No a proč o tom začínám zrovna teď? Protože jsem se právě z Alp vrátila a samozřejmě jsem plná zážitků, o které se chci podělit. Na všechny treky může vyrazit i úplný horal-začátečník; nechodím ferraty ani extrémně náročné výšlapy. Většina bude z Itálie (Dolomity), ale mrkneme se i do Rakouska a Slovinska (a doufám, že v budoucnu i do Švýcarska a Francie).


Rumunsko - 11.den: Nestanujte v Maďarsku

14. srpna 2017 v 8:42 | Mal |  Rumunsko
Tato zpráva už je jen jakýmsi dovětkem k celému cestopisu, který končí trochu předčasně - stejně, jako předčasně skončilo naše rumunské dobrodružství. Původně jsme totiž měli jít na dvoudenní trek v NP Retezat, ale když jsme se přiblížili k výchozímu bodu, počasí se začalo zhoršovat, až nakonec lilo tolik, že nebylo vidět na vrcholky hor. Po zralé úvaze jsme to teda vzdali a obrátili se na cestu k domovu.

Jelikož je cesta domů daleká, v noci jsme se rozhodli zakempit na louce u lesa v Maďarsku, aby se M. mohl ještě trochu dospat. Nebylo ostatně kam spěchat. Spokojeně jsme usnuli pod hvězdnou oblohou a mysleli si, že jsme našli krásný zastrčený flek, na loučce vedle prašné cesty, kde jsme nikomu nemohli zavazet nebo něco zničit.

Omyl. Kolem druhé ráno nás probudilo již známé blikání majáčků a hlasy. Jo, nějakej Maďar na nás poslal švestky. Podotýkám, že to bylo ještě v době před tzv. uprchlickou krizí a měli jsme stan hned vedle auta s českou espézetkou... Policajti naštěstí uměli trochu anglicky a po prohlídnutí pasů a vysvětlení, že jsme jen turisté na cestě domů, nám akorát sdělili, ať se jedeme vyspat někam do kempu, což jsme samozřejmě neudělali, a vyrazili už rovnou domů.

Na závěr jsme tedy dostali takové srovnání, že v Rumunsku se můžete vyspat kdekoliv u kohokoliv na louce, na poli, před kostelem, před jeskyní, v lomu nebo u baráku a ještě vás ráno pozdraví, ale v Maďarsku jste považováni za zločince. Never more!

Už brzo se na vás budu těšit u putování po Balkánu - nebo po Alpách, odkud jsem se právě vrátila!


Rumunsko - 10.den: Legendární značení v NP Apuseni a zapadaná ledová jeskyně

24. července 2017 v 17:18 | Mal |  Rumunsko
Předposlední den nás čeká národní park Apuseni se svou ledovou jeskyní Focul Viu. Cesta lesem je příjemná, stromy porostlé lišejníkem a všude kolem mech a choroše.


Balkán: Bosna a Montenegro

12. července 2017 v 0:25 | Mal |  Bosna a Montenegro
Myslela jsem, že budu stíhat, ale nestíhám, takže - ano, zase se tu nic neobjevuje, žádné nové články, nikomu neodepisuju, nikam nepřispívám, nereaguju komentáře - moc se omlouvám, jsem na Balkáně. Teď už finišujeme a jsem u wifi, ale když jsem v divočině, nechci, nepotřebuju se spojovat se světem.

Slibuju, že už brzo dokončím Rumunsko a začnu psát o našem novém dobrodružství a taky snad budu mít konečně čas přečíst všechny vaše články a zkrátka dohnat všechno, co jsem zameškala.

Nyní jen stručně - letos byl Balkán. Balkán, který se mne nakonec dotkl u srdce zcela neočekávaným způsobem, a to ručně vyrobenou dřevěnou tabulkou v NP Prokletí, která hlásala jednu stručnou, ale zato krásnou větu:

"Člověče, nezapomeň, příroda stvořila tebe, a ne ty ji."

Na naladění ještě posílám foto ochutnávku jezera Trnovačko. Brzy ahoj!


Kam dál