Rumunsko - 7.den: Neviditelná čedičová hora, Fagaraš a padající chobotničky

Pátek v 12:11 | Mal |  Rumunsko
Práskání bičem, bučení krav a otřásající se stan - s šokem se ráno budíme do apokalypsy. Chvilku nám trvá, než naše rozespalé mozky poberou, že to není konec světa, ale že tu jen nějaký šílený pasáček provádí krávy na pastvu přímo přes náš stan. Asi jsme mu usnuli v rajónu. Vylézt ven se odvážíme, až když se práskání bičem poněkud vzdálí. A tím náš den teprve začíná.

 

Lány bledulí kvetou v rakoveckém údolí

13. dubna 2017 v 8:43 | Mal |  Zelený koutek
Bledule, sněženky, koniklce. Klasická triáda chráněných a ohrožených rostlin, za kterými se můžeme do přírody vydávat na jaře. My jsme vyrazili do rakoveckého údolí bledulí, které je proslulé svými koberci bílých květů a na rozdíl od některých profláklejších míst, jako je třeba Chlébské, by tu nemusela být hlava na hlavě. To se úplně nepotvrdilo, ale naštěstí začalo pršet, takže všichni rychle vzali roha.


Rumunsko - 6.den: Bahenní sopky a Drákulův hrad

28. března 2017 v 11:03 | Mal |  Rumunsko
Bahenní sopky jsou tu! Bublající přírodní dominanta Rumunska, na kterou jsem se hrozně těšila a zpětně musím konstatovat, že to opravdu stálo za to. Sbalili jsme si ráno saky paky a odjeli k první sopce - Paclele-Mici či tak nějak. Parkoviště stálo 3 lei a sopky za oba 6 lei (v roce 2014) - asi se to bude zvyšovat, protože podle infa kámošky, co zde byla o pár let zpět, to bylo úplně free.

 


Rumunsko - 5.den: Jezero v sopečném kráteru, parking koní před hospodou a přejezd k bahenním sopkám

21. března 2017 v 17:38 | Mal |  Rumunsko
Ráno u nás zastavilo auto, až jsme se na chvilku zalekli, že si přeci jen někdo jde stěžovat, že tu kempíme. Hned vzápětí nás však vyvedl z omylu lehce podnapilý Rumun, který se vypotácel ze svého auta a začal nám podávat ruce, že se jmenuje d-ž-g (víc si nepamatuju), že jeho žena je Maďarka a on Rumun a... a víc toho anglicky neuměl. Nakonec jsme pochopili, že se nás ptá na cestu k jeskyni, tak jsme mu ji vysvětlili a šli balit stan. Ještě než jsme stačili odjet, projel kolem nás speleolog, co nás včera provázel jeskyní, a mával na nás. Čápi na lese už nebyli.

Jeli jsme zase pěknou štreku, až jsme našli závoru před St. Ana Lake, což mělo být jezero v zatopeném kráteru. Bohužel to o dost líp znělo, než nakonec vypadalo. Turisté mají možnost rozhodnout se, zda zaplatit menší obnos za parking a dolů k jezeru sejít pěšky, nebo jet až k němu a zacálovat dvakrát tolik. Vědět, co nás čeká, asi bychom rovnou odjeli pryč a ušetřili si cestu do kopce i peníze. Jezero totiž stálo za houby. Nejkrásnějším prvkem v okolní krajině se tak místo St. Ana lake stal tenhle chrnící hafan :)


Rumunsko - 4.den: 50 čápů na stromech, Sugo cave, skalní masívy a... ne, 50 čápů na stromech není název kapely

13. března 2017 v 14:40 | Mal |  Rumunsko
I tento den začal zdánlivě nevinně. V 7:00 nás probudily bagry - nejdřív jsme se lekli, že jedou do lomu, ale naštěstí jen projížděly po polňačce na druhé straně řeky. Ocákali jsme se v potoce a mohli jsme vyjet. Podařilo se nám zabloudit hned v prvním větším městě, kde jsme si udělali kolečko a nakonec omylem našli správnou odbočku. Venku je hrozný vedro. Po silnici jezdí víc koňských povozů než aut. Rumuni jsou eko ;)


Koniklecová louka: Glaciální relikt vedle sídliště

9. března 2017 v 15:10 | Mal |  Zelený koutek
Koniklecová louka na Kamenném vrchu opět ožívá. Na dohled od paneláků a městského ruchu se nachází unikátní přírodní společenstvo, které nám tu zbylo z poslední doby ledové.


Rumunsko - 3.den: Hororová túra na 12 Apostoli

6. března 2017 v 18:13 | Mal |  Rumunsko
Když píšu hororová, myslím to doslova. A ne v kontextu toho, že by to snad bylo vyčerpávající nebo nudné. Bylo krásné slunečné ráno a nic nenasvědčovalo tomu, že nás odpoledne čeká doslova úprk o život. Po dvou spíše přejezdových dnech jsme konečně sbalili batohy a vydali se na celodenní výšlap ke skalním útvarům 12 Apostoli.


Rumunsko - 2.den: Krojovaní domorodci, první nádech přírody a marné hledání kláštera

27. února 2017 v 16:03 | Mal |  Rumunsko
Ještě dnešní den musím bohužel nazvat přejezdovým, ale zítra už se konečně dostaneme do přírody. Budíček nám v 5 ráno připravili místní, když hnali krávy po prašné cestě hned vedle za hradbou keříků někam na pastvu. Naštěstí jsme byli dostatečně obezřetní a nepostavili si stan na cestě, ale v poli. Pořád kolem nás létá nějaký hmyz. Bzučí každej druhej keř. Štěkají psi. Začínám si uvědomovat, jak jsem zmlsaná tichou Skandinávií, kde na vás útočí pouze komáři, a to jen na některých místech a v některých měsících.

Je 9.6.2014, pondělí, takže by člověk očekával, že aspoň určitá část Rumunů bude v práci, ale na každém nároží vlají vlajky, zametají se ulice, chlapi jsou oděni ve staletých oblecích a ženy v krojích jako při nějakých hodech a samozřejmě - všichni pochodují po silnici, po které se (marně) snažíme projet. Pokud jsem si až doposud naivně myslela, že ještě dneska stihneme túru na 12 Apostoli, mé ideje se definitivně rozplývají. U některých pochybněji vyhlížejících domorodců si nejsme jistí, zda nás stopují nebo žebrají, co já vím - ale po silnicích chodí všichni, mladí, staří, krávy, děti. A hlavně ty krávy. I když oproti Gruzii je to piánko, v Rumunsku jsou totiž krávy vychované, ani nezabučí a jdou spořádaně po krajnici. Na rozdíl od oněch oháknutých domorodců.


Brněnská žabí stehýnka aneb V modřickém biotopu to žije

22. února 2017 v 20:42 | Mal |  Zelený koutek
Ten titulek neberte úplně vážně. Budeme se bavit o živých žábách, kterým se velice dobře daří v biotopu u Modřic.


Rumunsko - 1.den: Přejezd Maďarska a nocování v polích

18. února 2017 v 16:40 | Mal |  Rumunsko
Vím, že jsem slibovala, že hned po Norsku vám představím Švédsko, ale přijde mi, že té zimy bylo prozatím dost. Skandinávii sice miluju, příroda nádherná, u fotek se pokocháte, ale trochu tomu chybí šmrnc, nějaká skutečně bizarní dobrodružství a zážitky. Na chvilku si tedy dovolím opustit chladný sever a provedu vás naší skromnou výpravou do Rumunska; výpravou, která měla být po celém Balkánu, ale krásy Rumunska nás nakonec zdržely natolik, že jsme ho samotné ani nestihli.

A co nás vlastně čeká?

Highlighty této dovolené bych shrnula asi takto: bahenní sopky, dvoudenní hledání Rapa Rosie, boží kaňony, boží kaňony podruhé, 50 (nekecám! 50) čápů na jednom lesíku, ledové jeskyně, spousta marných hledání, hrozné silnice, žádné silnice, signalizace z ping-pongových pálek, milí Rumuni (pokud nejsou za volantem), divocí psi, šílení Maďaři, všude krávy (příprava na Gruzii), čápi, pasáčci, nepracující posedávající na lavičce před svým domem a celkově zkrátka výlet do minulého století, kam občas někdo proskočil se strojem času a způsobil kulturní šok.

Předesílám, že co se týče fotek, tentokrát to taková hitparáda nebude, fotila jsem ještě na starý foťák. První dva dny byly navíc přejezdové, takže fotky mám víceméně jen z auta, ale snad vás pomalejší rozjezd neodradí - třetí den už začne pořádné šílené Rumunsko :)

Vyráželi jsme zhruba v půli června, normálně z Brna přes Slovensko a Maďarsko. Na hranicích s Maďarskem jsme potkali tohoto žebrajícího chlapečka. Daj kolega, daj moneta. A dokonce nám nabízel i tu věc, co pil z kelímku, ale zdvořile jsme odmítli ;)


Kam dál