Zpráva autorovi: Senja

11. května 2017 v 23:20 | Mal
Prosím vás, a tohle je zpráva pro všechny eventuální zájemce o cestovatelské info,

když mi píšete "zprávu autorovi", MUSÍTE TAM UVÉST I SVŮJ EMAIL, jinak vám nemám jak odpovědět. Sice mě těší, když mi někdo napíše, ale cítím se pak poněkud bezmocně - do zprávy autorovi je nutno napsat nějakou zpětnou adresu nebo aspoň link na váš blog, protože ta vaše zpráva mi pak přijde z no-reply adresy blog.cz. Teoreticky bych vás asi mohla vypátrat podle IP adresy, ale mám i jinou zábavu na čtvrteční večery.

Odpovím tedy dnešnímu pisateli zde, ale nerada bych, aby se z toho stala nějaká rutina, na blog patří články a ne soukromá korespondence:

Chata na Senji je úplně zadarmo na přespání, jenom si po sobě mají cestovatelé uklidit a nasbírat dřevo, pokud využili i ohniště (resp. v červnu 2016 to tak bylo). Pokud vás pojede víc, tak si ale vezměte i karimatky nebo stan, protože v chatka je malá, postele jen pro 3 lidi. A taky musíte počítat s tím, že by to tam už mohl obsadit někdo jiný před vámi. Držím palce na počasí :)

Děkuju dnešnímu pisateli, potěšilo mě to a doufám, že si přečtete tento příspěvek a nebudete si myslet, že vás sprostě ignoruju ;)
 

Lišák v brusinkách: Foto-ohlédnutí za rokem 2016

10. května 2017 v 21:17 | Mal |  Zelený koutek
...aneb Co dělat, když se máte učit na zkoušky a zasekne se vám mozek. Nechci teď psát cestopisy, protože se bojím, že by stály za starou bačkoru. Protože příští týden už je zápočtovej týden a když zrovna neležím v učení, chladím tu přehřátou houbu v mé dutině lebeční, která mi má pomoct vystudovat vysokou školu. Takže na zbytek Rumunska si budete muset ještě chvilku počkat. Zírat na fotky však ještě zvládnu, takže přináším malé foto ohlédnutí. A vlastně jde o to, že vám chci ukázat hlavně toho lišáka, kterej mě prostě neskutečně nadchnul - už proto, že když bych na něj šla číhat do lesa, tak bych čekala třeba týden, než se mi podaří ulovit, ale tohle bylo jedno krásné a náhodné setkání.

1. Lišák v brusinkách - moje asi nejlepší loňská fotka divokého zvířete, kterou jsem vám chtěla ukázat v jednom cestopisu, ale ještě potrvá příliš dlouho, než se k němu dostanu. Sice to vypadá, že liška seděla jako socha, ale v reálu utíkala po stráni, na chviličku si sedla, mrkla na nás a zase začala prchat.


Rumunsko - 7.den: Neviditelná čedičová hora, Fagaraš a padající chobotničky

21. dubna 2017 v 12:11 | Mal |  Rumunsko
Práskání bičem, bučení krav a otřásající se stan - s šokem se ráno budíme do apokalypsy. Chvilku nám trvá, než naše rozespalé mozky poberou, že to není konec světa, ale že tu jen nějaký šílený pasáček provádí krávy na pastvu přímo přes náš stan. Asi jsme mu usnuli v rajónu. Vylézt ven se odvážíme, až když se práskání bičem poněkud vzdálí. A tím náš den teprve začíná.

 


Lány bledulí kvetou v rakoveckém údolí

13. dubna 2017 v 8:43 | Mal |  Zelený koutek
Bledule, sněženky, koniklce. Klasická triáda chráněných a ohrožených rostlin, za kterými se můžeme do přírody vydávat na jaře. My jsme vyrazili do rakoveckého údolí bledulí, které je proslulé svými koberci bílých květů a na rozdíl od některých profláklejších míst, jako je třeba Chlébské, by tu nemusela být hlava na hlavě. To se úplně nepotvrdilo, ale naštěstí začalo pršet, takže všichni rychle vzali roha.


Rumunsko - 6.den: Bahenní sopky a Drákulův hrad

28. března 2017 v 11:03 | Mal |  Rumunsko
Bahenní sopky jsou tu! Bublající přírodní dominanta Rumunska, na kterou jsem se hrozně těšila a zpětně musím konstatovat, že to opravdu stálo za to. Sbalili jsme si ráno saky paky a odjeli k první sopce - Paclele-Mici či tak nějak. Parkoviště stálo 3 lei a sopky za oba 6 lei (v roce 2014) - asi se to bude zvyšovat, protože podle infa kámošky, co zde byla o pár let zpět, to bylo úplně free.


Rumunsko - 5.den: Jezero v sopečném kráteru, parking koní před hospodou a přejezd k bahenním sopkám

21. března 2017 v 17:38 | Mal |  Rumunsko
Ráno u nás zastavilo auto, až jsme se na chvilku zalekli, že si přeci jen někdo jde stěžovat, že tu kempíme. Hned vzápětí nás však vyvedl z omylu lehce podnapilý Rumun, který se vypotácel ze svého auta a začal nám podávat ruce, že se jmenuje d-ž-g (víc si nepamatuju), že jeho žena je Maďarka a on Rumun a... a víc toho anglicky neuměl. Nakonec jsme pochopili, že se nás ptá na cestu k jeskyni, tak jsme mu ji vysvětlili a šli balit stan. Ještě než jsme stačili odjet, projel kolem nás speleolog, co nás včera provázel jeskyní, a mával na nás. Čápi na lese už nebyli.

Jeli jsme zase pěknou štreku, až jsme našli závoru před St. Ana Lake, což mělo být jezero v zatopeném kráteru. Bohužel to o dost líp znělo, než nakonec vypadalo. Turisté mají možnost rozhodnout se, zda zaplatit menší obnos za parking a dolů k jezeru sejít pěšky, nebo jet až k němu a zacálovat dvakrát tolik. Vědět, co nás čeká, asi bychom rovnou odjeli pryč a ušetřili si cestu do kopce i peníze. Jezero totiž stálo za houby. Nejkrásnějším prvkem v okolní krajině se tak místo St. Ana lake stal tenhle chrnící hafan :)


Rumunsko - 4.den: 50 čápů na stromech, Sugo cave, skalní masívy a... ne, 50 čápů na stromech není název kapely

13. března 2017 v 14:40 | Mal |  Rumunsko
I tento den začal zdánlivě nevinně. V 7:00 nás probudily bagry - nejdřív jsme se lekli, že jedou do lomu, ale naštěstí jen projížděly po polňačce na druhé straně řeky. Ocákali jsme se v potoce a mohli jsme vyjet. Podařilo se nám zabloudit hned v prvním větším městě, kde jsme si udělali kolečko a nakonec omylem našli správnou odbočku. Venku je hrozný vedro. Po silnici jezdí víc koňských povozů než aut. Rumuni jsou eko ;)


Koniklecová louka: Glaciální relikt vedle sídliště

9. března 2017 v 15:10 | Mal |  Zelený koutek
Koniklecová louka na Kamenném vrchu opět ožívá. Na dohled od paneláků a městského ruchu se nachází unikátní přírodní společenstvo, které nám tu zbylo z poslední doby ledové.


Rumunsko - 3.den: Hororová túra na 12 Apostoli

6. března 2017 v 18:13 | Mal |  Rumunsko
Když píšu hororová, myslím to doslova. A ne v kontextu toho, že by to snad bylo vyčerpávající nebo nudné. Bylo krásné slunečné ráno a nic nenasvědčovalo tomu, že nás odpoledne čeká doslova úprk o život. Po dvou spíše přejezdových dnech jsme konečně sbalili batohy a vydali se na celodenní výšlap ke skalním útvarům 12 Apostoli.


Rumunsko - 2.den: Krojovaní domorodci, první nádech přírody a marné hledání kláštera

27. února 2017 v 16:03 | Mal |  Rumunsko
Ještě dnešní den musím bohužel nazvat přejezdovým, ale zítra už se konečně dostaneme do přírody. Budíček nám v 5 ráno připravili místní, když hnali krávy po prašné cestě hned vedle za hradbou keříků někam na pastvu. Naštěstí jsme byli dostatečně obezřetní a nepostavili si stan na cestě, ale v poli. Pořád kolem nás létá nějaký hmyz. Bzučí každej druhej keř. Štěkají psi. Začínám si uvědomovat, jak jsem zmlsaná tichou Skandinávií, kde na vás útočí pouze komáři, a to jen na některých místech a v některých měsících.

Je 9.6.2014, pondělí, takže by člověk očekával, že aspoň určitá část Rumunů bude v práci, ale na každém nároží vlají vlajky, zametají se ulice, chlapi jsou oděni ve staletých oblecích a ženy v krojích jako při nějakých hodech a samozřejmě - všichni pochodují po silnici, po které se (marně) snažíme projet. Pokud jsem si až doposud naivně myslela, že ještě dneska stihneme túru na 12 Apostoli, mé ideje se definitivně rozplývají. U některých pochybněji vyhlížejících domorodců si nejsme jistí, zda nás stopují nebo žebrají, co já vím - ale po silnicích chodí všichni, mladí, staří, krávy, děti. A hlavně ty krávy. I když oproti Gruzii je to piánko, v Rumunsku jsou totiž krávy vychované, ani nezabučí a jdou spořádaně po krajnici. Na rozdíl od oněch oháknutých domorodců.


Kam dál